ZVEŘEJNĚNÍ OBRAZOVÉHO ZÁZNAMU ZLODĚJE JE NEZÁKONNÉ | Advokátní kancelář Praha 1 | Macek Legal | právní služby & advokát

Zveřejnění obrazového záznamu zloděje je nezákonné

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem 3 As 118/2015 – 34 ze dne 8. června 2016 zrušil napadený rozsudek Městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, přičemž nižší instance je vázána právním názorem NSS, který dal za pravdu Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“).

Úřad uložil žalobci pokutu 5000 Kč za spáchání správního deliktu, kterého se dopustil tím, že zveřejnil obrazový záznam pachatele na sociální síti Facebook. Záznam zachytil krádež elektro kola přímo z provozovny žalobce. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal rozklad, který mu byl zamítnut a dále se pak domáhal žalobou k Městskému soudu zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost. Samotné skutkové okolnosti nebyly sporné. Žalobce měl v provozovně kamerový systém pro ochranu svého majetku, zloděje prostřednictvím kamery zaznamenal a následně zveřejnil jeho detailní podobiznu, díky čemuž byl pachatel dopaden a ke krádeži se následně i přiznal. Spor spočíval v právním posouzení otázky, zda žalobce jednal nebo nejednal v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Tento zákon žalobci jakožto správci osobních údajů ukládá zákonné meze při shromažďování a zpracování osobních údajů. NSS na rozdíl od MS dovodil jasnou hranici mezi právem na ochranu majetku a právem na ochranu osobních údajů a neprováděl již test proporcionality, který spočívá v individuálním posouzení, které z uvedených zaručených práv převládne. NSS se dále zabýval otázkou, zda lze podřadit skutkovou podstatu pod výjimku ze souhlasu se zpracováním osobních údajů uvedenou v § 5, odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů. Soud dospěl k závěru, že nikoliv a dal v plném rozsahu za pravdu stěžovateli, jímž byl právě Úřad pro ochranu osobních údajů.

NSS judikoval, že je možné pořizovat a shromažďovat osobní údaje prostřednictvím bezpečnostního kamerového systému za účelem ochrany majetku provozovatele. Nelze však takový obrazový záznam zpracovat formou zveřejnění. Tímto zveřejněním byl totiž sledován jiný účel než samotným pořízením. Žalobce měl záznam, který byl pořízen zcela po právu, předat orgánům činným v trestním řízení, které jediné mají právo obrazový záznam zveřejnit. Žalobce nemůže svépomocí činit to, co náleží orgánům činným v trestním řízení. Tím narušil práva pachatele, o jehož vině rozhoduje pouze soud a nikoliv provozovatel bezpečnostního kamerového systému. Oba soudy se shodly v tom, že převažuje právo na ochranu majetku nad právem na ochranu osobních údajů pachatele, který jednal protiprávně a s vědomím, že je nahráván. Na to byl pachatel upozorněn výstražnou cedulí v provozovně žalobce. NSS však vyložil hranici mezi těmito právy přímo ze zákona a neprováděl tak test proporcionality. Toto materiální hledisko bylo obsaženo již v samotném rozhodnutí Úřadu, který s ohledem na nízkou společenskou škodlivost uložil pokutu při samé dolní hranici správního uvážení.

Z rozhodnutí lze přímo dovodit, že provozovatel bezpečnostního kamerového systému má právo osobní údaje získávat a shromažďovat, nikoliv však už zpracovávat bez souhlasu dotčeného subjektu. Fakticky to znamená, že např. majitel obchodu jedná zcela po právu, pokud nahrává své zákazníky a tyto nahrávky ukládá a to za účelem ochrany majetku. V případě, že obrazový záznam, dle něhož lze dotčenou osobu identifikovat, zveřejní za jiným účel (např. dopadení pachatele), bude to znamenat narušení práv na ochranu soukromí. Soud dal stěžovateli za pravdu v tom, že nelze osobu podezřelou z trestného činu veřejně pranýřovat, aniž by bylo rozhodnuto o její vině nezávislým soudem. V obdobných případech lze doporučit, aby se poškození s obrazovými materiály obraceli na policii, která jediná může tyto materiály zveřejnit.

 

Daniel Macek

Advokát I partner at macek | legal