ODPOVĚDNOST VLASTNÍKA KOMUNIKACE ZA ZRANĚNÍ CHODCE | Advokátní kancelář Praha 1 | Macek Legal | právní služby & advokát

ODPOVĚDNOST VLASTNÍKA KOMUNIKACE ZA ZRANĚNÍ CHODCE

Se sněžením a zledovatělými cestami se zvyšuje riziko vzniku zranění. Jaká jsou práva chodce v případě zranění, které vzniklo v důsledku špatného stavu chodníku?

Stěžejním pro zodpovězení této otázky je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále „zák. o komunikacích“), který stanoví, že: „Vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.“ Takovým vlastníkem bude tedy většinou obec.

Dle Nejvyššího soudu ČR se za závadu ve schůdnosti, o níž zák. o komunikacích hovoří, považují zejména „natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.“ (25 Cdo 1713/2008) Tuto definici Nejvyšší soud ČR následně také zopakoval v dalším ze svých rozsudků, když uvedl, že změnou ve schůdnosti se rozumí: „nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat.“( 25 Cdo 1158/2013) Příkladem změny ve schůdnosti tak může být zasněžená díra, kterou chodec na chodníku i při veškeré opatrnosti nemohl předpokládat.

K uvedenému tématu je taktéž třeba dodat, že zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, stanoví povinnost počínat si ohleduplně a ukázněně a povinnost přizpůsobit své chování zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. V zimních měsících je tudíž třeba určité zhoršení komunikací očekávat. Na základě tohoto ustanovení se také obce většinou snaží zprostit odpovědnosti za újmu. Lze ovšem předpokládat, že se v souladu se shora uvedeným ustanovením chová většina chodců a povinnosti hradit újmu by se tak obec mohla zprostit např. v případě, kdy by se chodec po chodníku pohyboval v naprosto nevhodné obuvi.

Pro uplatnění náhrady újmy je vzhledem k již zmíněnému důkaznímu břemenu důležité zajistit dostatečný důkazní materiál, na základě něhož bude následně možné prokázat, že k újmě došlo v důsledku změny ve schůdnosti, tedy např. fotodokumentace, svědci apod.

Z praxe je třeba dodat, že obce nejsou příliš ochotné k úhradám nároků na náhradu újmy, nicméně soudy zaujímají k této problematice výrazně vstřícnější postoj.

Vít Hruška

advokátní koncipient at macek I legal

www.maceklegal.cz